Velikonoční dopis 2010

 

V Jičíně 2. dubna 2010


Vážené sestry, vážení bratři,

velikonoce jsou jednou z příležitostí, při kterých Vás každoročně oslovujeme sborovým dopisem. Pro mnoho lidí v této zemi jsou to svátky jara, právě vylíhnutých kuřátek, zazelenavší se trávy a pondělní rustikální mrskačky. Pro nás křesťany a pro protestanty obzvlášť, jsou to svátky v roce největší, svátky, v nichž si připomínáme – a tedy zpřítomňujeme událost umučení, smrti a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista.

Na světě trpí a umírá mnoho lidí. Ale tato smrt, tak věříme a vyznáváme, je smrtí za nás a pro nás. Tím vypovídáme toto: Bůh, kterého jsme v Ježíši Kristu rozpoznali, je Bohem milujícím. Za nás a pro nás umírá. Druhá věc, která je jedinou správnou antropologií – učením o člověku: člověk je na tom tak, že sám sebe zachránit nemůže, a je hříšným, odcizeným a ve svém bytí bezradně ztraceným, a to zcela dokonale a záchranu potřebuje. Někdo namísto něj musí trpět a zemřít, a tímto někým může být jen ten, kdo za smyslem všeho bytí stojí a smyslem bytí je – to jest Bůh v Ježíši Kristu.

Naproti utrpení a smrti se zmrtvýchvstáním žádnou zkušenost nemáme a v každém případě přesahuje naše možnosti zkušeností. Pro dnešní lidi, kteří pod pojmem těla vnímají především jeho fyzikálně-chemické funkce, je pojem těla z mrtvých vzkříšení jen holým nesmyslem. Těm, kdo pod tělem vnímají života běh jako celek se všemi jeho vztahy, je zvěst o z mrtvých vstání Spasitele Ježíše Krista radostnou nadějí i pro to, co se nám v životě všelijak nezdařilo a nedaří, nadějí budoucnosti i tam, kde vnímáme jen trpké konce a smrti.

Pravdu o člověku a světě, a také naději nad člověkem a světem, si zvěstujeme také o letošních velikonocích.

Za staršovstvo


 Josef Kužel
kurátor sboru
 Mgr. Tomáš Molnár
administrátor sboru